Apelace: Saint Julien A.O.C.

Klasifikace: 4e Cru Classé v roce 1855

Při pohledu na neposkvrněnou a barvami hýřící zahradu tohoto chateau se kolemjdoucím pokaždé tají dech. Kromě toho se toto chateau honosí jednou z nejslavnější pověstí Bordeaux : říká se, že jméno Beychevelle je zkomoleninou povelu ,,basse-voile'' - plachty dolů. Vína zrají 20 měsíců v soudcích, které jsou obměňovány ze 40 %. Červená vína jsou středně plná až plná vína dobré barvy, vyzrálé hroznové chuti s elegantní dubovou a tříslovinovou strukturou. V příznivých letech mohou být značně vydatná. 

HISTORIE CHATEAU BEYCHEVELLE : Beychevellském chateau se často hovoří jako o ,,Versailles Médoku'', mnohem přesnější by však bylo, kdyby bylo nazýváno Velkým Trianonem v bordeauxském stylu. To rozhodně není žádné snižování, ale právě naopak. Vyzdvihuje harmonickou důstojnost, jež z rezidence vyzařuje, stejně jako šarm vtělený do její monumentality. Stejně jako Mansartův mistrovský Trianon tvoří i hlavní budovu této stavby dlouhé horní patro postavené na pevných základech a korunované střechou v italském stylu ohraničenou ještě balustrádami. Dvě rozsáhlá boční křídla jsou pravidelných intervalech jakoby přerušována vyčnívajícími stavbami zastřešenými břidličnými taškami. Základní architektonický design, jenž musel být v devatenáctém a dvacátém století nevyhnutelně změněn, pochází převážně z poloviny osmnáctého století, kdy se nechal markýz de Brassier inspirovat k přestavbě hlavní části chateau.

Návštěvníci přicházejí přes nádvoří hodné nejlepších rezidencí, ovšem to největší překvapení na ně čeká až při prohlídce průčelí směřující do zahrady. Pohledem pčelétající od teras s pečlivě upravenými francouzskými zahradami přes množství bezvadných květinových zájonů až k sousední mokřině za řekou. Nabízí se odsud úžasná vyhlídka, která nikdy neunaví oči, rozhodně je to jeden z nejúchvatnějších pohledů na Girondu, který si lze v celém Médoku dopřát. Přizozeně evokuje dojem, že usedlost, jenž nabízí tak unikátní pastvu pro oko, musí také produkovat vynikající víno, zcela odlišné od ostatních. Beychevelle je evidentně odsouzeno k velkoleposti - a to jak obrazně, tak doslovně.

Je věcí cti, aby se ve všech vzenešených domech uchovávaly vzpomínky na jejich bývalé slovutné obyvatele. V Beychevelle visí v jednom z mnoha formálních salonů na čestném místě nad neorenesanční krbovou římsou portrét vévody z Epornonu, oblíbence Jindřicha III. a pak i Marie Medicejské, jenž byl v době, kdy zastával funkci guvernéra Guyenne, i pánem Beychevelle.

Legenda praví, že když lodě plující po Girondě míjely jeho sídlo, spouštěly na důkaz věrnosti pánovi plachty. Říká se, že tento zvyk dal vzniknout jménu chateau: Beychevelle prý pochází z francouzského baisse-voile, což znamená skasat plachty.
Přesuňme se však blíž k současnosti, v letech 1890 až 1989, tedy téměř celé století, říďila osudy usedlosti rodina Achille-Fouldových, potomků slavného ministra  bankéře z doby Napoleona III. Dědic této dynastie Aymar Achille-Fould vyhledal v roce 1970 cennou pomoc slavného profesora Peynauda. Oba muži se společně rozhodli zpřísnit kritéria pro selekci podnoží, čímž se logicky zlepší kvalita vína. Jejich teorie se zrodila na základě zkušeností a nástupci profesora Peynauda, Pascal Ribéreau-Gayon a Jacques Boissenot, se jí drží dodnes.

Zajímavostí usedlosti Beychevelle je skutečnost, že k ní již dlouho patří i farma, na níž se chová dobytek. Zvířata tak dodávají veškeré přírodní hnojivo, jehož je na vinicích třeba. Mnohem poutavější je však skutečnost, že vlastníci usedlosti již dlouho podporují nespočet občanských projektů, jejichž význam přesahuje hranice oblasti. Po založeníjakési obdoby Medicejské vily v Akvitánsku a následném pořádání scénáristických workshopů Associaton Equinox, vedené Jeanne Moreauovou, podporuje vedení Chateau Beychevelle nadále celou řadu kulturních akcí a událostí, zejména hudebních.

,,Tato usedlost již dávno není soukromým domem'', říkávají ti, kdož sem přicházejí. ,,Její dveře jsou nyní doširoka otevřeny milovníkům vína z celého světa''.