Vinařská oblast Bordeaux

BORDEAUX je oblast nacházející se v téměř perfektní vinařské lokalitě na západním pobřeží Francie a těžící ze základního marketingového nástroje – z kvalifikačního systému založeného na jednotlivých vinicích (=chateaux), který byl ustaven před 150 lety. V Bordeaux se nachází více než 50 apelací, a každá z nich má svá vlastní druhová (generická) vína, vyráběná négociantem nebo místním družstvem.

Bordeaux je vzdáleno asi 500 km jihozápadně od Paříže, sousední obce jsou Mérignac, Cenon, Talence a Bégles. Město leží na obou březích řeky Garonny, která zde tvoří oblouk. Na levém (západním) břehu, kde je koryto hlubší, je historicky významnější část s přístavem, kam mohou vplouvat i oceánské lodi. Pravý (východní) břeh je plochý a místy bažinatý.

Město má oceánské klima, ovšem v létě teplejší a v zimě mírnější. Vydatnými dešti v létě se odlišuje od středozemního klimatu.

Apelace uvedené níže nesou jména oblastí a jsou natolik generitické, jak jen bylo možno zjistit, navíc mnohá individuální vína jsou nucena zužitkovat udělenou klasifikaci AOC kvůli svému umístění.

BORDEAUX AOC – Stejně jako jiná rozsáhlá a tedy proměnlivá apelace poskytuje i Bordeaux AOC dobrá, špatná a odporná vína. Její paušální kvalita se pohybuje na slušné úrovni, přesto i ta nejlepší vína jsou stěží vhodná k tomu, aby odpovídala klasickým charakteristickým rysům, které tuto oblast proslavily. Vína nesoucí označení generické apelace mohou pocházet z jakékoli vinice AOC z celé oblasti Gironde. Některá z nejzajímavějších vín této kategorie pocházejí z klasických oblastí, kde je výrobce specifické apelace více omezen přesným druhem vína např. červené Bordeaux, které vyrábí chateau v Sauternes.

HISTORIE : Ve 3. století př. n. l. zde bylo město Burdigala, sídlo keltského kmene Biturges Vivisci, kteří zde razili zlaté mince. Roku 107 př. n. l. bylo v bitvě u Burdigaly poraženo římské vojsko, které bránilo své spojence Allobrogy, a jeho velitel, konsul Lucius Cassius Longinus v bitvě padl. Kolem roku 60 př. n. l. město ovládli Římané, kteří z přístavu dováželi olovo a cín. Stalo se hlavním městem Římské Akvitánie a vzkvétalo zejména ve 3. stol. Během 5. století bylo několikrát vypleněno a koncem 6. století se stalo sídlem hrabství a arcibiskupství v rámci merovejského království. V 8.století je vyplenili Arabové a po jejich porážce připadlo karolinské říši, muselo se však bránit nájezdům Vikingů a vzpourám Basků. Město získalo na významu za vévodkyně Eleonory Akvitánské, která se stala francouzskou královnou a roku 1152 se po druhé provdala za Jindřicha Plantageneta, pozdějšího anglického krále. Za krále Eduarda, „Černého prince“ bylo hlavním městem nezávislého vévodství a 1453 bylo opět připojeno k Francii. Roku 1462 dostalo samosprávu a v 16. století k obchodu s vínem přibyl i zámořský obchod s cukrem a s otroky.

Roku 1653 je dobyl král Ludvík XIV. a v 18. století neobyčejně rozkvetlo. Velkolepá náměstí a asi 5 000 budov dnešního Bordeaux pochází z této doby. Baron Haussmann, dříve prefekt v Bordeaux, se inspiroval zdejším urbanismem při velkorysé přestavbě Paříže v 60. letech 19. století. Za Velké francouzské revoluce hráli liberální poslanci za Gironde – girondisté – významnou úlohu, než je radikálové začali pronásledovat.

Za Napoleonských válek se začal stavět první kamenný most přes Garonnu, dokončený 1822. Roku 1858bylo Bordeaux připojeno na dvojí železnici, severní a jižní, které se o dva roky později propojily mostem.

Za války v roce 1870 se sem uchýlila francouzská vláda, stejně jako za obou světových válek, za druhé války se však brzy přestěhovala do Vichy. V Bordeaux vznikla důležitá základna italského a německého ponorkového loďstva, které odtud operovalo v Atlantiku.

Po roce 1940 se vyznamenal portugalský konsul v Bordeaux, Aristides de Sousa Mendes, který vydal tisíce portugalských víz uprchlíkům před nacisty. Za války byla oblast Gironde jedním ze středisek odporu, koncem války se však jeho představitelé dohodli s místním velením Wehrmacht, že přístav a most nebudou vyhozeny do povětří, jak zněl Hitlerův rozkaz. Němečtí vojáci tak mohli bez překážek odejít, město však nebylo válkou téměř vůbec poškozeno.  Po válce prošlo město velkými změnami. Přístav byl přeložen blíže k moři, kam mohou vplouvat i kontejnerové lodi a tankery a poblíž vznikla nová rafinerie. Na pravém břehu vznikl nový průmysl (Ford, IBM, Siemens, Aérospatiale aj.), univerzita dostala nový kampus za městem, byly postaveny čtyři nové mosty a kolem města vznikla okružní dálnice.

Od 80. let začala rekonstrukce starého města s omezením automobilového provozu a s podporou pěších, cyklistů i zeleně.

Roku 1994 vznikl nový plán rozvoje města a od roku 2004 byla obnovena tramvajová doprava.